Na smrt
Ondřej Hlaváč : Hero Hero autora, 15. 02. 2026
V divadle D21 měla v listopadu 2024 premiéru adaptace románu Josefa Kariky Na smrt. Ta kniha má bezmála sedm set stran takže jsem jí nečetl protože mám nervy jenom jedny ale přijde mi jako velká výzva pokusit se vtěsnat tolik stran textu do jednoho představení aniž by měl divák pocit, že dochází k zásadním příběhovým zkratkám.
Ústřední dvojici přátel Viktora a Karla sledujeme v různých fázích jejich života od roku 1928 po plíživý nástup nacismu až k jeho fatálním likvidačním důsledkům v táborech smrti.
Téma holokaustu už bylo zpracováno tolika různými způsoby a nahlíželo se na něj z tolika úhlů, že se člověk občas dostává do jakési emoční otupělosti.
O problematickém fenoménu automatizovaného přístupu k bolesti psala už Susan Sontag ale i sociologové dnes, kteří upozorňují na to, že nekonečné (ačkoli nezbytně nutné) svědectví o válečném běsnění Ruska na Ukrajině se opakovanou kadencí normalizuje.
Divák/ čtenář si přirozeně vybuduje obraný mechanismus a všechny hrůzy po sobě nechává stékat, tzv. se od nich odlidšťuje.
Představení Na smrt s tématem smrti a nelidského utrpení pracuje tak empaticky a obratně, jak jen to je na divadle možné a zejména jeho druhá část je děsivou jízdou očistcem při které mrazí. Zároveň je ale přehlídkou tvůrčí nápaditosti.
Kreativní rozšiřování původních funkcí rekvizit (lustry symbolizující plynové pece, pohovka suplující zákopový štít,…), důmyslné rozvržení scény, pohrávání si s metaforami i svěží práce s archetypální kostýmovou šablonovitostí (německý nacista ve vyšívaných bavorských pumpkách, odbojář v kovbojských botách), například.
Režisér Adam Steinbauer rozdělil vyprávění několika časovými okny odehrávajícími se na různých místech, včetně Ameriky nebo Mnichova a vedle přirozených potřeb samotného vyprávění tímto krokem rozdělil příběh na několik samostatných celků, které jdou po hloubce charakterů jednotlivých postav.
Představení trvá skoro tři hodiny a mísí v sobě prvky tragédie, historické fresky, špionážního thrilleru i gangsterské komedie takže se občas nelze vyvarovat epizodické rozříštěnosti. Příběh je ale postavený na pevném základě a po celou dobu se drží nalinkovaného konceptu, který ústí k logickému, temnému závěru.
Většina herců hraje v různých fázích různé postavy mezi kterými přepínají, což musí být neskutečně náročné a ke všem do posledního putuje úctyhodný klobouček a velkolepé Bravo!
Speciální vypíchnutí zaslouží Viktor Zavadil coby Karel / Karl který do postavy znepokojivě zapracoval mix servilní loajality a bezcitné sociopatie.
Na smrt je mimořádně povedená divadelní hra pokorná k původnímu námětu a je ohromně sympatické s jakou houževnatostí a vervou se do ní celý tvůrčí tým pustil. Bylo by fajn kdyby si kousek z jejich odvahy přisvojilo i pár mnohdy zavedenějších divadelních scén, které občas až příliš sází na pohodlnějšího autopilota.
Více o představení Na smrt
